Modelovali jsme a kreslili Archanděly. Naučili jsme se rozlišovat, jak se jednotliví poznají. Již víme, že Gabriel má v ruce kopí nebo lilii, Michael že má v ruce meč a Rafael poutnickou hůl. Též víme, že Svatý Václav má na svém štítu orlici. Jako středověcí stavitelé chrámů jsme si zkusili tvořit model chrámu do lípy a topolu tesaného. Do jeho věží jsme vytesali úzká okna. Sochařskými dláty jsme opracovávali plášť i trůn císaře Karla Velikého. Prarodiče císaře Karla IV. Václava II. i Gutu Habsburskou jsme kreslili. Dověděli jsme se i o rodičích krále Jana Lucemburského, o římském císaři Jindřichu VII a jeho ženě Markétě Brabantské, též dědovi a babičce Karla IV. Povídali jsme si o císaři Ferdinandu I. Dobrotivém, jak se za jeho panování nevedly žádné války a stavěly se železniční cesty i chrám svatého Víta v Praze. O císařovně Marii Terezii, během modelování její vznešené tváře, jsme vedli sáhodlouhé pře, zda jsme hodni jejího nápadu umožnit nám všeobecné vzdělání… Císaře Františka Josefa I. jsme obdivovali, pro jeho dlouhé panování. Dověděli jsme se, že během této doby, které se říká dlouhé devatenácté století, přišel císař nejen o dceru a syna, ale i o svoji milovanou ženu, císařovnu Alžbětu Bavorskou, které se říkalo císařovna Sissi… Jako napínavý román jsme poslouchali též vyprávění o statečné ženě císařovně Zitě, naší poslední královně. Bylo nám líto jejího muže, blahoslaveného císaře a krále Karla I., když jsme slyšeli, jak ve vyhnanství na ostrově Madeira umíral na prahu děsivého dvacátého století .. Svatému Františku z Assisi jsme vzdali hold v úterý 4. října 2016 za to, že nás učí promlouvat se zvířaty i s krajinou kolem nás… Naučili jsme se píseň Matičko Boží Svatotomská a dověděli se, že jde o obraz –ikonu- Černé Svatotomské Madony Divutvůrkyně. To ona prý ochránila Brno před nepřátelskými vojsky i před černou smrtí-morem. Podle legendy byl obraz namalován evangelistou Lukášem, Malířem Božím, který nad dílem usnul a Panna Maria jej za něj dokončila sama… Obraz pak městu Brnu daroval císař Karel IV. v roce 1356. Píseň jsme si zazpívali během závěrečného koncertu, plného dětského zpěvu a něžné recitace básně o královně Blance z Valois a císaři Karlu IV. Závěrečná slavnost byla milým společným setkáním při příležitosti ukončení výstavy Naši panovníci očima dětí. Též všem našim panovníkům, kteří jsou nositeli jména František, a nejen jim, jsme chtěli vyjádřit náš hluboký obdiv. Patrik Vlček Říjen MMXVI
Kuřim, Česká republika, 29. zaří 2016